Staročeská kronika tak řečeného Dalimila

Dalimilova kronika z počátku 14. století reaguje na období bouřlivých politických změn v Českém království, kdy přemyslovský rod střídala na trůnu dynastie lucemburská. Programově navazuje na Kosmovu kroniku, neboť stejně jako ona začíná potopou světa a babylonským zmatením jazyků, vysvětluje původ našeho národa a postupuje chronologicky od bájí a legend přes christianizaci Čech k historicky doloženým panovníkům až po kronikářovu současnost. Z dochovaných verzí této nejstarší české rýmované kroniky byl pro přítomné vydání zvolen tzv. Vídeňský rukopis, znění patrně nejbližší autorovu prvotnímu záměru — vyprávět příběh. Staročeský text je navíc doplněn novým prozaickým překladem Evy Pasáčkové a Martiny Spěváčkové, takže si čtenář může sám vybrat, bude-li číst kroniku ve staré či v moderní češtině, anebo na otevřené dvoustraně knihy libovolně přecházet z jedné podoby do druhé. K hlubšímu porozumění dílu napomohou rovněž historické komentáře a literárněvědné analýzy medievalistů Martina Nodla a Matouše Jalušky, ale i připojený diferenční slovníček a podrobné vysvětlivky dějinných reálií a textových pramenů.